Oficiální stránky Karoliny Francové, české spisovatelky sci-fi a fantasy, držitelky několika prestižních literárních ocenění.

Ondřej Jireš 2001 : Algar Tarch

Milovníci všech Eddingsů, Brooksů, Donaldsonů, Turtledovů a dalších budou jistě potěšeni nejnovějším českým románem s názvem Algar Tarch. Pokud vám nevadí, že se jedná jen o další mix dříve použitých nápadů a raději hladíte na zábavu, je pro vás tento román dobrá volba.

Nejdříve to, co mne osobně hodně zamrzelo: Algar tarch je kniha, kterých je u nás dvanáct do tuctu. U každé další knihy podobného rázu mám pocit, že je spíše do tuctu třináctá. Debut mladé autorky, které doposud vyšly pouze dvě povídky v Ikarii, patří do pytle high-fantasy, jež na nás během posledních deseti let doslova prší ze zahraničí, hlavně pak ze zámoří. Karolina Francová dokázala, že takovouto literaturu stejně dobře umí zvládnout i našinec.

Žel Bohu, románu chybí dostatek nových nápadů a odlišnější zpracování, aby nezapadl do průměru. Hodně nápadů je natvrdo převzatých z jiných děl, na jiné možná autorka přišla sama, ale má tu smůlu, že už jsem je v něčem jiném dříve četl. Něco je z Duny, něco z Meče pravdy či Kola času i celková atmosféra mi připomněla některé knihy (např. Tigana). A nade vším se samozřejmě vznáší duch Tolkiena, což je pro tento subžánr zcela typické, a nenápadně se promítá téměř do všeho. Algar tarch je tedy v podstatě příběhem splácaným z toho, co se autorce nejvíce líbilo. Ovšem kvůli tomu to často sklouzává k high-fantasy klišé. Ale abych jen nekritizoval. Jsou zde i momenty, které nám to vynahradí (například vyprávění z pohledu hlavního nepřítele, docela pěkný závěr). Celkově je to napsáno dobře, děj je konstruován na výbornou a jen zřídkakdy jsem si řekl: tohle mohlo být lepší.

Jak to tedy začíná? Při podmořském zemětřesení je vyzdvihnut ze dna nový ostrov (mimochodem má to být z nejhlubšího oceánu :-)), na kterém je nalezena podivná schránka. Král svolá radu, aby se dohodli, zda pouzdro otevřou. Jejich lehkomyslnost a zvědavost převáží veškerá varování napsaná přímo na schránce, otevřou to a na svět vypustí mocného nepřítele, který usiluje o naprostou nadvládu na celým světem. V tom se mu pokusí zabránit princ a syn králova rádce, kteří se vydají hledat čaroděje, o kterých se už několik set let nic neví. Nepřítel mezitím sbírá síly a schraňuje moc. Brzy vzroste válečný konflikt a situace vypadá beznadějně. Poslední šanci čtenář vycítí v princově výpravě. Nepřipadá vám to jako ohraná písnička? Konec je sice pěkný, jak jsem napsal výše, ovšem přišel mi oproti spoustě předchozího textu trochu uspěchaný a navíc nepřinesl úplně to, v co jsem se celou dobu modlil: něco skutečně překvapujícího a dech beroucího.

Karolina Francová má zjevně velký talent na romány. S napětím budu očekávat další její knihy, stačí aby svůj dobrý styl ještě trochu vybrousila do úplného lesku a hlavně zapojila trochu více svoji představivost. Chtělo by to méně profláknuté zápletky a celkově věci, které tu ještě nebyly. Oceňuji dobře vykreslené charaktery (ale nečekejte hlubinné ponory do jejich psychiky) a jsem rád, že se autorka vyvarovala klasického schématu družiny (válečník, čaroděj, zloděj), ačkoliv k tomu nebylo daleko.

Výkon vydavatele je bezchybný. Michael Bronec se o knihy stará jako o své vlastní, nikoliv jako mnozí vydavatelé, kteří místo knihy vidí pouze bankovku. Obálka je kapitola sama pro sebe. Dle mého názoru je letos Milan Fibiger, který nakreslil cover art i k této knize, největší objev sf malby u nás. Téměř royovský obrázek je opravdu skvělý. Royo by akorát netvora udělal poněkud netvornějšího. Fibiger tak zaceluje jednu z mezer mezi našimi malíři. Jeho posledními obálkami (Unie ve zbrani, Na ostřích čepelí) se zařazuje mezi špičku a očekávám, že obdrží nominaci na cenu Akademie SFFH pro nejlepšího našeho výtvarníka roku 2001.

Dlouho jsem se rozhodoval, jak se dá Algar tarch ohodnotit. Je to dobrá kniha, kterou budou mít rádi všichni, kteří se ještě podobných knih dosyta nenamlsali. Jistě se najdou i tací, kteří budou mluvit jen v superlativech. Buď proto, že toho ještě mnoho nepřečetli nebo proto, že jim záleží hlavně na zábavě. Pro čtenáře, který hledá raději něco originálního nad čím by se bavil, nebude mít Algar tarch jakýkoliv význam, spíše jej ani nedočte.
Co ti psaní dává?
To je jednoduché. Když se to daří, tak naprostou euforii. Když to nejde, tak totální depku. Člověk to samozřejmě dělá kvůli těm okamžikům radosti.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one