Oficiální stránky Karoliny Francové, české spisovatelky sci-fi a fantasy, držitelky několika prestižních literárních ocenění.

Petr Šimčík 2008 : Věk mloků

Jestli Nikita Bernstein, asistentka a nástupkyně profesora van Wondera má někoho jako nepřátele je jedním z nich JFK. Ti dva si prostě nepadli do oka. Ona ho viní ze smrti svého přítele. On ji vidí zase jako chladnou a nedostupnou, zkrátka nic pro Johna Kováře.
Bohužel pro ni John Francis Kovář je jediný kdo ji může pomoci. Nikita totiž přihlížela jak její nový přítel umírá na záhadnou nemoc a jako na potvoru ji před svým skonem stačil nakazit. Musí se proto vypravit do paralelního světa o kterém má jen opravdu kusé informace a tam se pokusit najít lék. A JFK pomůže...
Věk mloků má v sérii JFK dvě prvenství:
1. Psala ho žena,
2. psala ho v první osobě.
Díky uvolnění ukázky, což se stalo již dobrým zvykem, jsme mohli nahlédnout jak to asi bude vypadat ale, na rozptýlení pochybností o tom jestli tenhle styl JFK padne to u mě nestačilo, maximálně to ale nabudilo mou zvědavost. Proto jsem taky jásal když se mi JFK objevil v rukou. První dobrá zpráva byla pro mě ta, že kritizovaná obálka vypadá velice dobře. Na druhou stranu, člověk nečte knihy kvůli obálce a tak jsem se pustil i do obsahu.
Poté co jsem se začetl jsem ke své nemalé radosti musel uznat, že volba Karoliny Francové jako dalšího autora po Mirku Žambochovi se ukázala volbou dobrou. Věk mloků, by měl být z logiky věci stejně depresivní jako předchozí díly, už jen z toho, že Nikita Bernsteinová má jen několik dní než se rozpadne vlivem záhadné nemoci na prach a JFK je stále ve vyhnanství.
Naštěstí není. Patnáctka je svěží čtivo, které má celkem rychlý spád a nečekané vyústění, snad je to jen moc krátké, cca 2/3 svazku. Zbytek ovšem zabírá povídka o založení Agentury, která by čistě teoreticky mohla být i pravdivá a končí celkem znepokojivými slovy. Alespoň pro Johna určitě. Jestli je nebo není pravdivá, to bohužel pánové MŽ a JWP pořád tají. Každopádně kvalitativně zdatně sekunduje hlavnímu příběhu.
Myslím, že série potřebovala přesně něco takového, na dvou místech se do děje vkrade sice jakési lehké chaotično, ale brzo si zase sbalí kufry a děj si "v klidu" plyne dál.
JFK s číslem patnáct se prostě povedl a já budu jen rád když se v budoucnu autorka pustí do některého dalšího dílu.
Co ti psaní dává?
To je jednoduché. Když se to daří, tak naprostou euforii. Když to nejde, tak totální depku. Člověk to samozřejmě dělá kvůli těm okamžikům radosti.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one