Oficiální stránky Karoliny Francové, české spisovatelky sci-fi a fantasy, držitelky několika prestižních literárních ocenění.

O Tajné knize Šerosvitu pro Pevnost

Předem upozornění: V této podobě rozhovor v časopise Pevnost nikdy nevyšel. Na otázky odpovídaly společně všechny autorky knížky, ale my vám nabízíme pouze odpovědi Karoliny Francové.

1. Už samotný název Tajná kniha Šerosvitu v sobě skrývá jistý příslib tajemství a nebezpečí. Mohli byste tuto knihu představit trochu blíže? Co od ní může čtenář očekávat a na co se může těšit?

Tajnou knihu Šerosvitu má nejblíže k městské fantasy, takže se lze těšit na obvyklé atributy tohoto žánru. Nabízí dobrodružný děj – příběh sourozenců-míšenců, napůl přízraků a napůl lidí, kteří od sebe byli v ranném dětství odděleni. Jejich smíšená podstata je činí předmětem různých tužeb (jsou zosobněným klíčem Šerosvitu), ale zároveň je vystavuje velkému nebezpečí (ne každý si přeje, aby Šerosvit byl přístupný). V patách je jim mocný přízrak Magistr Lang, vyzbrojený mečem z mincí a kouzelným pláštěm tisíce proměn. Příběh je samozřejmě založený na magii a přítomnosti nadpřirozených prvků – jsou tu kouzelné předměty (včetně kouzelných počítačů a herních konzolí) a přízraky, které ač nejsou ani duchy ani strašidly, připomínají oboje. Příběh se pak odehrává ve známém městském prostředí.
Možná by to všechno samo o sobě stačilo, ale my jsme nechtěly napsat jen další sbírku povídek, chtěly jsme ji něčím ozvláštnit či lépe řečeno přidat nějaký bonus. Onen bonus já osobně vidím jednak v tom, že knížka využívá hned dvou městských prostředí – reálných ulic měst, tak jak je známe z každodenního života, a šerosvitných zlatobytností, které však nepředstavují pouze pokřivené odrazy naší skutečnosti, ale nová a svébytná města dotvořená potřebami přízračných obyvatel Šerosvitu. Právě vzájemné kontrasty naší a jejich reality (jeden příklad z mnoha: lidé znají exorcisty a vymítače duchů, přízraky zase vymítače lidí z Šerosvitu) jsou základem, na němž je knížka z hlediska prostředí zcela originálně vystavěna. Další bonus vidím v celkové kompozici knihy. Je to antologie povídek, které obstojí jako příběhy samy o sobě, ale zároveň jsme ji obohatily o další příběh v pozadí, jehož části jsou v jednotlivých povídkách postupně odhalovány a skládají se při četbě jako mozaika.


2. Když už jsme u toho, kde vlastně leží onen mýtický Šerosvit a co na něm přitahuje lidi natolik, že jsou schopni obětovat téměř vše, jen aby mohli překročit jeho hranice?

To je na tom právě nejlepší – Šerosvit je tady, není to země za zrcadlem, nedá se do něj projít skříní nebo truhlou na půdě. Je součástí našeho světa a je na našem světě závislý. Je přes nás svět položený, jen posunutý do dalšího rozměru. Prolíná se s naší realitou, a přece je za normálních okolností nedosažitelný. Jen jedinci nějak emocionálně rozjitření (tím rozuměj opilí, zamilovaní, požívající omamné a psychotropní látky) ho můžou někdy zahlédnout. Odtud pak pramení historky o zámcích v oblacích, o Bílých paních nebo Ohnivých jezdcích. Šerosvit je pro lidi ale zajímavý nejen jako exotika, ale především proto, že přízrak, který člověk povolá nebo ho ovládne v Šerosvitu, je mu naprosto podřízený a musí ho ve všem poslechnout a dát mu do služeb i své nadpřirozené síly.

3. A naopak – čím je lidský svět tak zajímavý pro přízraky obývající Šerosvit?

Pro přízraky lidský svět není ani tak zajímavý, jako je pro ně životní nutností – bez lidského světa by neměly svá obydlí (kopírují je podle lidských staveb) ani žádné předměty běžné potřeby, neměly by jídlo (živí se lidskými emocemi) ani potomky (zárodky přízraků vznikají z extrémně silné lidské emoce – třeba tonoucí člověk vyprodukuje zárodek přízraku, který bude mít schopnosti vodníka).

4. Kniha nemá jediného ústředního hrdinu, ale její děj se točí hned kolem několika postav. Která z nich vám nejvíce přirostla k srdci a proč? (tady bych prosil o odpověď všechny autorky)

Matka sourozenců míšenců: nejspíš proto, že sama mám děti a její příběh je hrozně silný. Kitsune je donucená jedno své dítě opustit a druhé dítě porodit v Šerosvitu, kde chlapec nemusí být schopný přežít a kde vyrůstá na dosah meče Magistra Langa. Je to příběh matky, která nemůže své děti ochránit.

5. Co vlastně hrdinové vašeho příběhu, ať už to jsou lidé či přízraky, hledají a po čem touží?

To se nedá tak jednoduše paušalizovat, hrdinů je v knížce celá řada, každý má trochu jinou motivaci, jiný charakter a jiné cíle. Obecně se dá říct, že jsme nestály o nějaké nepravděpodobné postavy, démonické psychopatické záporáky nebo naivní dobráky. Postavy jsou živé a srozumitelné právě proto, že jim jde o srozumitelné a běžné věci, i když v extrémních situacích, v nichž se nacházejí, tyto cíle mohou nabývat nečekané podoby (opět jeden příklad za všechny: chlapec Erik se snaží ovládnout Šerosvit, jeho úmysly se zdají být skrz na skrz sobecké, ale ve skutečnosti ho k tomu žene touha po uznání a snaha získat si pozornost lidí, na kterých mu záleží). Postavy v knížce zkrátka chtějí svobodu, chtějí, aby je měl někdo rád a aby kolem sebe měli své blízké, touží po uznání, sebenaplnění nebo třeba bojují o odpuštění a snaží se odčinit své chyby.

6. V knize se prolínají čínsko-japonské mýty s realitou současného Česka. Proč jste zvolily právě mytologii těchto zemí? A dá se vůbec orient a Česko sloučit dohromady?

Důvod spojení Česka a orientálních prvků byl zpočátku čistě pragmatický – Lucie Lukačovičová a Sanča Fülle jsou profesně na Orient zaměřené a nám zkrátka přišlo škoda toho nevyužít. Teprve později nám došlo, že se nabízí celá řada jiných důvodů – současný vzestup oblíbenosti mangy a anime, pronikání japonských a čínských společností na český trh či existence asijských menšin, které se stále víc prosazují i v českých podmínkách. Ne že bychom se nějak primárně zabývaly těmito aspekty, ale Asie a Česko už zřetelné vazby mají a nebylo těžké jich v knížce využít. Nakonec z toho vyšlo několik velmi pěkných i úsměvných momentů (posuď sám: Kitsune je japonský démon, který může měnit podobu v lišku, a její nejlepší kamarádka v českém Šerosvitu je liška Bystrouška).

7. Můžete prozradit, jak se tento ojedinělý projekt zrodil? V čí hlavě vznikl prvotní nápad?

Prvotní zárodek projektu lze najít v nezávazném povídání na diskusním fóru na Nyxu o tom, jaká bída je to se strašidly v současných pohádkách a že by někdo už konečně měl napsat pořádné hororové pohádky pro děti. Nevím, kdo s tím přišel první, nejdřív to nikdo nemyslel vážně, ale nakonec se toho několik lidí chytlo a řeklo si, že by se to dalo rozpracovat. Začali jsme se bavit seriózněji a nás pět tak zjistilo, že naše představa je vcelku kompatibilní. Protože jsme ale všechny poměrně vytížené vlastními projekty, v zaměstnání a ve škole, kontaktovali jsme nejprve nakladatelství Albatros, zda by vůbec o podobný projekt mělo zájem a za jakých podmínek. Teprve pak jsme si založili vlastní klub na Nyxu a začali jsme plánovat, co přesně že to vlastně chceme dát dohromady. První měsíc probíhal jakýsi brainstorming a všechny jsme tam hrnuly různé nápady, které zas ty druhé dál rozvíjely, takže z tohoto úhlu pohledu je Šerosvit opravdu naším společným dílem a nedá se už zpětně dost dobře rozklíčovat, kdo s čím přišel jako první a čí je to vlastně nápad. Jedinou věc, kterou jsme si opravdu rozdělily, byly charakteristiky společných postav, aby tam každá měla někoho „svého“.

8. A jak se stalo, že se do Tajné knihy Šerosvitu nakonec pustilo hned pět spisovatelek?

Mohlo nás ve skutečnosti být i víc. Původní skupinka lidí, kteří měli zájem, čítala asi deset osob. Jak už jsem ale řekla výše, představy nás pěti se zkrátka nejvíc shodovaly.

9. Koordinovat práci tolika autorek nebylo určitě vůbec jednoduché. Jak se vám to podařilo? A jak jste řešily případné rozpory?

Díky vymoženosti internetu nebyla koordinace zas až tak obtížná. Tím že jsme vše plánovali přes diskusní fórum, měly jsme taky pěkně černé na bílém, jak a na čem jsme se dohodly, takže jsme žádným velkým krizím nemusely čelit. Další výhoda samozřejmě byla v tom, že jde o antologii, takže jsme každá měla dost prostoru na naše vlastní pojetí, samozřejmě při respektování společně ustanovených pravidel.

10. Ačkoliv je Tajná kniha určena spíše dětem a dospívajícím čtenářům, má co nabídnout i dospělým. Můžete „vypíchnout“ její hlavní přednosti pro různé typy čtenářů?

Teď jsem trochu na vážkách, co přesně je míněno typem čtenáře. Velmi obecně lze říct, že jedním z požadavků nakladatelství bylo i to, aby kniha dokázala zaujmout nejen děti, ale i jejich rodiče. Proto je v knize nejen přehršel dětských hrdinů a dobrodružství, ale i celá řada dospělých postav, jejichž prostřednictvím může příběh nazírat dospělý čtenář. Dospělí hrdinové knihy sice do jisté míry prožívají dobrodružství spolu s dětmi, ale především se potýkají s ryze dospělými problémy (nedostatkem financí, rozvodem, rodičovstvím, neúspěchem, zodpovědností a snahou dostát svým povinnost). To vše je ale spojeno s cílem, který jsme si v knize vytkly jako „ponaučení“ pro dětské čtenáře. Dnes je spousta dětské literatury, která dětem ukazuje, jak to mají těžké a jak jim dospělí nerozumí, jak je povinností dospělých vnímat dětský svět a mít pro něj porozumění. Správný dospělý se za každých okolností umí vcítit do dítěte a pochopit ho. Jenže žádná mince nemá jen jednu stranu, a to se právě snažíme ukázat ve vztazích mezi dospělými a dětmi v Tajné knize Šerosvitu. Někdy se zkrátka i děti musí snažit porozumět dospělým a jejich problémům – vždyť je to svět, do kterého směřují, svět, na který se musí připravit.

11. Má ještě snění a „fantazírování“ smysl v naší moderní, přetechnizované společnosti s 3D filmy a počítačovými hrami.

Byla bych sama proti sobě, kdybych odpověděla cokoli jiného než ANO. Snění a fantazírování na rozdíl od 3D technologie a počítačových her dává člověku volnost. Ve své fantazii a pouze tam se můžete dostat kamkoli a být kýmkoli. Kniha v tomto smyslu člověku otevírá dveře a zve ho do nového světa mnohem lépe a s větší intenzitou než jakákoli PC hra nebo 3D technologie, která pro vlastní snění nechává méně prostoru.

12. A otázka poslední: Máte v plánu napsat v budoucnu nějaké pokračování Šerosvitu?

Ano, dokonce jsme s tím při budování světa a jeho pravidel i počítaly, ale případné pokračování v podobě další antologie bude zřejmě hodně záviset na úspěchu této knížky. Naše dohoda zatím zní, že každá z nás může již vytvořený svět volně využívat k vlastní literární tvorbě, pokud nezabije žádnou z hlavních postav nebo jí nezpůsobí bez dohody s ostatními nějaké nevratné trauma, a Šerosvit po svém psaní zanechá v původní podobě. Takže v Pevnosti vyjde ještě letos samostatná Juliina povídka. Já mám taky jednu rozepsanou a v hlavě už nosím námět na šerosvitový díl pro věkovou kategorii 18+.
Co ti psaní dává?
To je jednoduché. Když se to daří, tak naprostou euforii. Když to nejde, tak totální depku. Člověk to samozřejmě dělá kvůli těm okamžikům radosti.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one