Oficiální stránky Karoliny Francové, české spisovatelky sci-fi a fantasy, držitelky několika prestižních literárních ocenění.

Jedná se o asi třicetistránkovou povídku do cyklu JFK.

Povídka je mírně humoristicky laděná. Nevystupuje v ní skutečný JFK, ale hlavní hrdina sní o tom, že je muž jako JFK. Ve skutečnosti se ale jmenuje Jürgen Fritz Könnigstein a je naprosto neakční a pro ženy nepřitažlivý vědec.

Ukázka z povídky:
„Vaší žádosti o spolupráci na projektu Vyhledávání obyvatelných planet prostřednictvím dynamického srovnávání paralelních dat bylo vyhověno. První přesun podle vámi navrženého plánu bude realizován dnes ve 12:47 AT, připravte se na cestu, naši lidé vás vyzvednou ve 4:00…“
Jürgen Fritz Könnigstein položil telefon na noční stolek. Srdce mu prudce bušilo, ruce měl ledové až k loktům a v krku knedlík, že nedokázal polknout. Jeho mysl ještě napůl spala, vytržená z odpočinku nočním hovorem, ale jeho tělo už nastartoval příliv adrenalinu. Z toho prudkého kontrastu se mu dělalo zle. Nebyl zvyklý, aby ho někdo takhle bezohledně budil v… pohlédl znovu na telefon. Proboha vždyť jsou tři ráno a oni pro mě přijedou už za hodinu!
Sáhl po sklenici s vodou, kterou si večer co večer chystal na noční stolek k posteli pro případ, že by v noci dostal žízeň, a ráno co ráno ji vyléval do dřezu v kuchyni. Prsty měl zmrtvělé a kluzké studeným potem, chyběla jim síla, sjely po hladkém skle a pití skončilo na zemi mezi střepy.
Nestihnu to uklidit, pomyslel si s panikou, a i když se to jeho puntičkářskému smyslu pro pořádek příčilo, nechal to být, nazul si pantofle, povytáhl si kalhoty od pyžama, které mu neustále sklouzávaly pod vystouplé břicho, a chtěl zamířit do koupelny. V tu chvíli mu to všechno naplno došlo.
Vyhověli mi! Dali mi zelenou! Mám šanci to dokázat! Proboha, nikdo, koho znám, nedostal takovouhle příležitost, a to mohli oslovit mnoho jiných a lepších, než jsem já. Ichtingera, Sammoise, Fridricha. Dokonce i Vodinkovovou!
Pod tíhou té myšlenky se zase zhroutil na postel.
Dali přednost mně před Vodinkovovou!
Co ti psaní dává?
To je jednoduché. Když se to daří, tak naprostou euforii. Když to nejde, tak totální depku. Člověk to samozřejmě dělá kvůli těm okamžikům radosti.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one