Oficiální stránky Karoliny Francové, české spisovatelky sci-fi a fantasy, držitelky několika prestižních literárních ocenění.

Františka Vrbenská 2008 : Věk mloků - JFK 15

JFK je dnes zavedenou značkou s rostoucí množinou fanoušků. Rozběhla se na první pohled čistě zábavná série knih se svébytným světem, „který si musíme vybojovat“ také v jeho paralelních modifikacích. Výchozí příběh se odvíjí kolem Agentury Equilibri Ferarius, a jeden knižní titul za druhým – nenápadně či znatelněji – posouvá ústřední téma dál. Série se pyšní Johnem Francisem Kovářem, skvělým hlavním hrdinou bez bázně a hany. JFK má navíc kolem sebe stejně sympatické spoluhráče a neméně pozoruhodné soupeře, především lákavě temného Xaviera Hawka.
Většinou, když se spisovatelé v pokračováních střídají, není snadné udržet zájem čtenářů i vysoký kvalitativní standard. V tomto případě se každý z autorů snaží vytvořit co nejlepší knížku, ať už jsou to tvůrci hostující – a vedle slavných jmen rovněž talentovaní začátečníci, nebo sami „otcové zakladatelé“ Mirek Žamboch a Jiří W. Procházka. Výsledky povyšují sérii JFK nad běžné spotřební čtivo.
Když v patnáctém pokračování vstoupila do bezvadně rozjetého vlaku vyprávění první žena – Karolina Francová, mnohý z fanoušků se podezíravě zachmuřil. I když má spisovatelka za sebou řádku úspěšných románů, hrozila jí nemalá úskalí. Její knížka bude málo akční. Autorka dostatečně nepochopí svět JFK a nebude si umět vymýšlet věrohodné technologické podrobnosti. Sklouzne k sentimentu a psychologizování, nebo naopak vytvoří grotesku, která si bude ze všeho utahovat, a zklame věrné fanoušky. Ačkoliv by to nebyla zásadní chyba, dychtivý čtenář se mohl bát, že se nedozví nic, co by posouvalo základní linii dění kolem Agentury.
Stejné přehmaty by bylo možné čekat od kohokoliv, kdo se poprvé pokouší napsat příběh ze světa JFK. To, že šlo právě o spisovatelku, vlastně vůbec nehraje roli… už proto, že se svého úkolu zhostila výborně. Obojí – prvenství ženské přispěvatelky a skutečnost, že změna této sérii neuškodila, ovšem bylo zdůrazněno ve všech předchozích recenzích a v drtivé většině diskusních příspěvků, které se týkaly 15. dílu JFK „Věk mloků“. Podařilo se, přesto je znát, že tohle Kovářovo dobrodružství psala žena.
Oproti svým předchozím knihám, v nichž převažovaly vážné tóny, zde Karolina Francová zvolila příjemnou nadsázku, která přesto není parodií a velice dobře se k JFK hodí. Po „Temné sérii“ je zpestřením a odlehčením, se kterým bude poutavě kontrastovat další gradace v dramatické linii. Ruka autorky je znát i na výběru ústřední postavy, protože v 15. díle se jí nestal JFK – v centru pozornosti se ocitá mladá žena, a to hned dvakrát.
V novele „Věk mloků“, o něco kratší než stávající rozsah jednotlivých knih série, přebírá aktivitu Nikita Bernstein, asistentka profesora Carla van Wondera. V připojené dlouhé povídce „Zřídlo moci“ je výrazně akcentována postava drsně charismatické Andrey De Villefort. Navíc titulní próza je vyprávěna Nikitou v první osobě. Použití ich-formy je v sérii JFK rovněž historicky první; dovoluje trochu jiný pohled na JFK (škoda, že není využit ve větší míře) a usnadňuje autorce literární cestu.
Zápletka je vymyšlena velice důmyslně, byť se odvíjí z osvědčených motivů: dáma neškolená v boji uvázne v nesnázích, drasticky krátký časový limit vede k záchraně, nebo záhubě. Příběh se pohybuje mnohem výrazněji v oblasti scifi než ve fantasy. Aby ohrožené Nikitě galantně pomohl (přes původní vzájemnou averzi), zamíří s ní JFK do paralelního světa, který nepřipomíná Čapkovy Mloky, ale vzdáleně odkazuje k „Válce s mloky doktora Jaroše“ od Václava Semeráda. Došlo ke změně klimatu a člověku nezbývá než adaptace na vodní prostředí: vznikl homo sapiens aqualis. A zdá se, že genetická mutace je nakažlivá…

JFK si výlet do mločího světa může dovolit, je totiž stále oficiálně na indexu a troufne si překračovat pravidla. I když stěžejní part připadá Nikitě, jejímu osudu, emočním dilematům i bystrým úvahám, autorka ctí kladnou, téměř superhrdinskou charakteristiku, která byla JFK dána do vínku.
Někomu by mohlo vadit, že JFK zůstává trochu mimo. Obdivuhodná postava, která neprochází vývojem, odvede kvalitní rekovnou práci a vrátí se do čekárny, aby se přichystala na další díl. Naopak se dostane více pozornosti Xavieru Hawkovi, který by si za tento příběh zasloužil cenu v kategorii „sympatický záporák“.
X-Hawk nepochybně autorku upoutal, protože se objeví také v povídce „Zřídlo moci“. Přichází tu ke slovu magie i s hororovým vylepšením, ostré scény, důvtipné intriky a klamy ve lstech jiných záludů. Nabízí se alternativní historie vzniku Agentury E. F. a spletitá hra mezi Andreou De Villefort a Xavierem Hawkem, který tu odhalí tvář (doslovně) a černější stíny své mysli.
Novela „Věk mloků“ se pěkně čte, nápady nescházejí, příběh je právě tak složitý, aby zůstal přehledný a přitom upoutal, a svižně odsýpá. Na rozdíl od některých kritiků oceňuji ne zcela tradiční konec (i rozhodnutí hlavní hrdinky) a v něm zabudované otevřené motivy, na které bude možné v některém z příštích dílů navázat.
Přesto jako by „Zřídlo moci“ bylo autorce bližší: je v něm temný žár, tvůrčí zaujetí, potěšení z toho, jak vede postavy a vytváří kolem nich síť z jejich skrytých cílů a tužeb. Až by si nešetrný kritik mohl pomyslet, že sám JFK autorce trochu překáží a že je Karolina Francová silnější tam, kde se vrací ke kořenům dosavadní tvorby a svému citu pro rozporuplné hrdiny.
Obálka „Věku mloků“ úspěšně sází na atmosféru a chladné barvy. Není dějová, nepřekypuje atraktivitou, ale proč nezkusit něco jiného, poetičtějšího a přitom dostatečně pochmurného…
Co ti psaní dává?
To je jednoduché. Když se to daří, tak naprostou euforii. Když to nejde, tak totální depku. Člověk to samozřejmě dělá kvůli těm okamžikům radosti.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one